Už loňský podzim mě kamarádka lákala na přechod Jeseníků.
Z nějakých důvodů to nevyšlo, proto jsme se rozhodli uskutečnit tento „výlet″ nyní. Plán byl následující: V pátek dojedeme vlakem do Ramzové, přespíme a ráno vyrazíme přes Šerák, Červenohorské sedlo na Švýcárnu kde přenocujeme. V neděli ráno se vydáme na Praděd a přes Ovčárnu do Karlovy Studánky. Celkem asi 36 km. Předpověď počasí nebyla úplně optimální, i přesto jsem se rozhodl vzít si sebou zrcadlovku i kompakt a k tomu všemu stativ. To vše do mého fotobatohu (Manfrotto Off Road Hiker 30L). Výrobce sice tvrdí, že batoh není konstruován na upevnění tak těžkého stativu jako je XPROB190 ale nemá pravdu. Není to poprvé ani naposled co ho tam mám připevněný a drží, batoh je stabilní, pro pohyb naprosto v pohodě.
Přijeli jsme do zakaboněného počasí, lehce mrholilo. Ubytovali se, prošli se po Ramzové, najedli se, koukli na pohádku a šli spát.
Další den nebylo počasí o moc lepší, po vydatné snídani jsme začali stoupat na Šerák. Opravdu nepříjemný byl nafoukaný sníh, který se občas pod chodidlem propadl. Což jsme odpoledne naplno pocítili při stoupání ke Slatím. Na Šeráku nebylo vidět nic. Na Keprníku to nebylo o moc lepší. Před Červenou horou se počasí trochu umoudřilo a viděli jsme slunce i údolí Hučivé Desné. Z Červenohorského sedla jsme viděli protější sjezdovky, postupně se ale oblačnost trhala. Pocitově byla nejhorší část mezi Výrovkou a Slatěmi. Navátý sníh a každý druhý krok končící ve sněhu docela vyčerpává. Odměnou byl krásný výhled na Praděd před Švýcárnou.
Neděle už tak pěkný výhled nenabídla, Praděd byl opět v mracích a oparu. Čím jsme byli blíž, tím se situace zlepšovala. Z Pradědu jsme viděli jen k Ovčárně a Vrbnu pod Pradědem. Cesta na Ovčárnu několikrát nabídla překrásný výhled na vysílač. Cesta do Karlovy Studánky nebyla nijak náročná. Občas jsme museli překonat víc vody než jsme čekali, ale v porovnání se sobotou to nebylo nic hrozného. Protože nám autobus do Brna jel za dlouho rozhodli jsme se projít se městem a pak se vydat proti proudu Bílé Opavy kam to půjde. Celkem jsme tak za dva a kousek dne ušli cca 45 km. Do Jeseníků se určitě ještě vrátíme, pořád mi chybí fotky Pradědu s mráčky a panorama Jeseníků taky není od věci. Ale hlavně ta příroda! Mimochodem za celou trasu jsme nepotkali víc než 20 osob.
A to ticho, to je opravdový odpočinek.