Předmluva k příběhu o americkém letci sestřelném nad Československem za II. světové války

Byl jsem navigátorem na bombardéru B-24J „Liberator“ ( „35“, 44-41016, pozn. překladatel) USAAF se základnou v Cerignole v Itálii od 1. října 1944 do 17. prosince 1944, kdy byl náš bombardér sestřelen v boji s německými stíhačkami nad Československem. Naše posádka deseti mužů byla na desáté misi, jejíž cílem byla rafinerie v Blekhammeru v údolí Odry severně od československé hranice. Když bylo naše letadlo zasaženo, byl jsem jako zázrakem uvolněn a padákem přistál na zemi. Tak začal pokus o útěk před Němci s vidinou nalezení českých partyzánů. Náš záměr byl přidat se k nim a pokračovat v boji nebo uniknout na některé přátelské území, i když jsme věděli, že nejbližší ruská linie je daleko stovky mil. Před vánoci 1944 jsem se vzdal Němcům a jako válečný vězeň jsem strávil zbytek války (5 měsíců) v německém zajateckém táboře Stalag Luft I. (Barth, Německo) u Baltického moře. Němci tábor opustili 1. května 1945, my jsme byli evakuováno letadlem, z poza ruských linií, do tábora Lucky Strike ve Francii, pak lodí zpět do Spojených států v polovině června 1945. Když jsme byli propuštěni – osvobozeni ze Stalag Luft I. a později z tábora Lucky Strike, napsali jsme zprávu o naší osudné misi 17. prosince 1944 a následujících událostech až po mé zajetí a internaci v zajateckém táboře v Německu. V té době to bylo sepsáno jen pro mou rodinu, abych to nemusel mnohokrát opakovat. Když se to stalo, bylo mi 19 let a dvacáté narozeniny jsem oslavil v německém zajateckém táboře.

Toto je původní příběh, jak byl sepsán před mnoha lety.

Thomas W. Qualman

poručík, navigátor USAAF

  1. letectvo, 49. bombardovací peruť

  2. bombardovací skupina, 765. bombardovací letka

Předchozí příspěvek Následující příspěvek