Předmluva k příběhu o americkém letci sestřelném nad Československem za II. světové války

Byl jsem navigátorem na bombardéru B-24J „Liberator“ ( „35“, 44-41016, pozn. překladatel) USAAF se základnou v Cerignole v Itálii od 1. října 1944 do 17. prosince 1944, kdy byl náš bombardér sestřelen v boji s německými stíhačkami nad Československem. Naše posádka deseti mužů byla na desáté misi, jejíž cílem byla rafinerie v Blekhammeru v údolí Odry severně od československé hranice. Když bylo naše letadlo zasaženo, byl jsem jako zázrakem uvolněn a padákem přistál na zemi. Tak začal pokus o útěk před Němci s vidinou nalezení českých partyzánů. Náš záměr byl přidat se k nim a pokračovat v boji nebo uniknout na některé přátelské území, i když jsme věděli, že nejbližší ruská linie je daleko stovky mil. Před vánoci 1944 jsem se vzdal Němcům a jako válečný vězeň jsem strávil zbytek války (5 měsíců) v německém zajateckém táboře Stalag Luft I. (Barth, Německo) u Baltického moře. Němci tábor opustili 1. května 1945, my jsme byli evakuováno letadlem, z poza ruských linií, do tábora Lucky Strike ve Francii, pak lodí zpět do Spojených států v polovině června 1945. Když jsme byli propuštěni – osvobozeni ze Stalag Luft I. a později z tábora Lucky Strike, napsali jsme zprávu o naší osudné misi 17. prosince 1944 a následujících událostech až po mé zajetí a internaci v zajateckém táboře v Německu. V té době to bylo sepsáno jen pro mou rodinu, abych to nemusel mnohokrát opakovat. Když se to stalo, bylo mi 19 let a dvacáté narozeniny jsem oslavil v německém zajateckém táboře.

Toto je původní příběh, jak byl sepsán před mnoha lety.

Thomas W. Qualman

poručík, navigátor USAAF

  1. letectvo, 49. bombardovací peruť

  2. bombardovací skupina, 765. bombardovací letka