V simulátoru cvičné verze L-39 Albatros jsem si vyzkoušel jaké to je.

Nějaké menší zkušenosti mám ze simulátoru IL-2 Sturmovik a Lock-On. Tohle je ale uplně jiné…

Kompletní předstartovní příprava Je toho skutečně hodně, včetně takových věcí jako tlakování kabiny.

Pedály Čekal jsem to horší, těžší. Ve vzduchu jsem neměl nejmenší problémy. Tělo pracovalo tak nějak intuitivně. Zato na zemi to bylo divočejší. V menších rychlostech mi to nešlo tak plynule

Start Po nahození motoru, zkoušce brzd jsem přidal výkon motoru na 106% a odbrzdil. Konečně jsem pocítil jaké to je mít srdce v kalhotech. Opravdu jsme se po dlouhé chvíli bál… Zbytečně. Měl jsme trochu tendenci víc přitáhnout, byl jsem ale včas zastaven.

Let Práce s plynovou pákou je úžasná, setrvačnost motoru už tolik ne. Ale takový je už motor Ivčenko AI-25TL. Vyzkoušel jsem si výkrut, přemet a pád po ocase a samozřejmě pád to vývrtky.

Přistání S pomocí přístrojů se mi podařilo dostat se do osy dráhy a dvakrát provést touch-and-go. Při třetím pokusu a posledním jsem nevěnoval dostatečnou pozornost rychloměru… Zničil jsme podvozek a přistál „na břicho“.

Co mě to naučilo? Vnímat více věcí najednou. Člověk řeší rychlost, výšku, horizont, kurz a k tomu musí koukat ven! Žádná sranda a to jsem letěl v průměru jen 400km/h. Potlačit a nepřitahovat. Ze simulátorů na počítači má člověk návyk – pokud padá tak přidá plyn a přitáhne. Je to cesta do pekla! Správě by měl potlačit (získá se nějaká rychlost – vztlak) a přidá se plyn. Až pak se přitáhne. S kniplem s citem. Párkrát jsme za to dobře vzal a musel tak řešit vývrtku.

A půjdu znova! I když to není ve vzduchu je to prostě super pocit!