pohledem účastníka

Letos jsem se Dnů zdraví účastnil konečně jako normální člověk a ne jako součást týmu, který pořádá… i když i na to došlo. Na plakátu jsem našel, že lanové centrum PROUD – to okolo kterého chodím den co den ze školy a do školy – se účastní dnů pro zdraví taky. Ve škole jsem dobře pojedl a to nebyl pro další dění uplně ideální nápad i když to mohlo být i horší. Přehodil jsem si oblečení a boty, přece jen manšestráky a polobotky nejsou ideální na lezení. Když jsem dorazil lanové centrum bylo poloprázdné. Jak mi vysvětlili instruktoři, tím líp pro mě. Nechal jsem se zapnout do úvazu a šel si vyzkoušet lezeckou stěnu. Dobře ji znám už z domu i když 4m v tělocvičně a pád na žíněnku není to samé jako 11m a jištění lanem. Bylo to super. Přiznávám, že jsem trošku podváděl a nešel žádnou cestu podle barvy, ale i tak dobré. Pak jsem vyzkoušel síť. Když jsem koukal na Ninja Factor nechápal jsem proč ten borec leze tak pomalu. Teď jsem to pochopil. Celé se to hýbe, rychle se tam leze taky špatně, blbě se to drží… Poslední překážkou co jsme zkoušel byla „šalina“ v 11m, i přesto že mi výška není třikrát příjemná, to byl super pocit. Poté co jsem se vyřádil ve výšce jsem se ubíral směrem Moravské náměstí, kde jsme prezentovali lidem jaká je jízda na ortopedickém vozíčku, jak se z něj háže na koš a také si mohli návštěvníci vyzkoušet handbike.